| |
Rok 1997 byl pro Miloše Boka rokem, kdy sám nekomponoval. Svatá Zdislava byla prozatím ve stádiu zrodu a skladatel se pokoušel neúspěšně natočit Skřítky. V této době cítil potřebu upravovat díla svých kolegů, o jejichž výjimečnosti byl bytostně přesvědčen a kterým by úprava pomohla buď k snadnějšímu provozování, nebo by je předvedla v okázalejší a lapidárnější podobě.
Jedním z těchto děl byla právě Ariana Jaroslava Nováka. S tímto interesantním a originálním dílem přišel Bok do kontaktu jako interpret klavírního partu při premiéře díla v r.1988. Jaroslav Novák - Bokův vrstevník a spolužák z let studií je zajímavým kompozičním a interpretačním zjevem, který ve své dosti různorodé tvorbě předznamenává nástup postmoderny především v odvaze vytvářet zajímavé syntézy. Na rozdíl od jiných tvůrců, kde tyto pokusy shledáváme poněkud křečovité až vypočítavé ( Michael Kocáb), u Nováka jsou bytostně prožité a přesvědčivé a vyplývají přirozeně ze skladatelova cítění. Důležitým Novákovým inspiračním zdrojem byla okouzlující a velmi přitažlivá artrocková scéna sedmdesátých let, jmenovitě mladší období Genesis a Yes. Tyto prvky, které zkostnatělá, do sebe zahleděná a intelektuálně povýšená, leč nikým neobdivovaná oficiální kompoziční struktura považovala za nedůstojné a nicotné, dokázal Novák ve svých kompozicích na klasické bázi pozoruhodně přetavit. Příkladem toho je právě mladistvá Ariana, dílo teprve devatenáctiletého autora. Tato skladba s autobiografickými prvky je původně určena pro nepočetný, leč zvukově zajímavý soubor - kytaru, flétnu, hoboj, housle, cello, vokální hlas, bicí nástroj a klavír event. varhany - a je jakousi attacca propojenou suitou, s velikými kontrasty a zajímavě propracovanými, jednotlivými instrumentálními, velmi expresivními a hráčsky náročnými party, které jsou plné vynikajících nápadů jak rytmických, tak melodických. Bok byl od počátku velmi přitahován představou Arianu orchestrovat, neboť cítil, že by tato hudba mohla v orchestrální podobě více zviditelnit hudební klady díla a zároveň minimalizovat jistou strukturální nevyrovnanost, která je přeci jen v originálu občas patrná. Ariana je po Skřítkách jeho první větší instrumentací, ve které je patrný estetický posun k jinému typu zvuku, nežli tomu bylo u Skřítků. Arianu Miloš Bok orchestroval s velikou pietou k originálnímu znění díla a s velikou pečlivostí. Byl též povzbuzen představou provedení v Brazílii, kam mělo původně trio Bok - Pelikán - Novák zavítat. Z tohoto plánu však z různých důvodů nakonec sešlo. Bok se v instrumentaci zastavil před finálem díla, které je jediné z jinak skvělého a přesvědčivého celku formálně nedotažené. Vycítil, že potřebuje větší odstup, protože bude nutný větší zásah do originálu a někde bude nutné zkomponovat úplně novou přepojovací pasáž. V průběhu let se Bok k Finale několikrát vrátil, vytvořil náčrtky jak pokračovat, ale definitivně ještě Ariana na svůj závěr čeká.
obsazení : 3 flétny, 2 hoboje, 2 klarinety, basklarinet, 2 fagoty, kontrafagot, 4 horny, 3 trubky, 3 pozouny, tuba tympány, baterie, varhany a smyčce
sólový hlas, dětský sbor SA, kytara sola
durata cca 28 min
|
