home
dila
provedeni
ukazky
cd a dvd
galerie
kontakt
kontakt
english
 

Miloš Bok



Miloš Bok, dirigent, skladatel, klavírista, sbormistr, varhaník a pedagog se narodil 16. ledna 1968 v Praze. Vystudoval na Pražské konzervatoři obor klavír, který absolvoval v roce 1988 u Jaromíra Kříže, a krátce poté se stal posledním žákem profesora Josefa Páleníčka na HAMU v Praze, u něhož studoval do jeho smrti (1991). Za bývalého režimu mu bylo zabráněno studovat dirigování a skladbu. Po pádu komunistické totality vystudoval dirigování u Maria Klemense, opět na Pražské konzervatoři (1991-1993), ve skladbě zůstal autodidaktem. V mládí získal na různých národních i mezinárodních klavírních soutěžích celkem šest cen. Od roku 1987 je činný jako pedagog na různých základních školách. V roce 1998 založil spolu se svými přáteli Umělecké sdružení Elgar. Od roku 1999 vede Západočeskou symfoniettu Sv. Cecílie, což je soubor jeho žáků karlovarské ZŠ a ZUŠ, kde vyučoval v letech 1999 - 2016. V letech 2002 – 2011 také vedl Karlovarský pěvecký sbor. S těmito soubory prováděl řadu duchovních děl jak při liturgii, tak koncertně. S Bokem spolupracovala řada významných českých symfonických i sborových těles. Jeho tvorbu dokumentuje celá řada nahrávek, natočil i pořady pro Český rozhlas a Českou televizi. Jeho osobě byl věnován celovečerní dokumentární film Credo fis moll (režie Přemysl Havlík, 2006). Je činný jako varhaník v plzeňské a litoměřické diecézi.
Komponuje od dětství. Po prvních nedokončených pokusech (klavírní koncert, symfonie) ho postupná konverze ke katolické církvi dovádí k poznání, že jeho posláním je věnovat se pozdvihnutí církevní hudby. V rámci tohoto vyhranění své tvorby a činnosti se dotkl všech hudebních forem a svým dílem vytvořil rozsáhlý svébytný hudební svět. Jeho první dokončené dílo, Missa Solemnis (1986) patří mezi nejhranější velká vokálně instrumentální soudobá díla (přes padesát provedení, v roce 1999 v proslulé Carnegie Hall v New Yorku a v roce 2015 v Dómu Sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze). Následovaly další mešní kompozice, Missa Brevis Es dur (1987) a Missa brevis Fis dur (1988, revid. 2003), a celá řada menších děl určených k doprovodu liturgie, od slavnostních mešních zpěvů (Hospodine, ulituj nás, 1996; Alleluja, živ buď, 2007; Věřím v jednu církev, 2008...), přes osobité zhudebnění žalmů a chvalozpěvů (Hymnus k Duchu svatému, 2005; De profundis, 2009; Psalm 131, 2010; Magnificat, 2011), cykly vánočních koled (Symfonické koledy, 1998; Snové koledy, 2006), až po prosté Chórové zpěvy pro klášter trapistů (2001). Za zmínku stojí také monumentální Credo fis moll (2006), které svou délkou přesahuje běžný rámec mešního obřadu a které je autorovým osobním vyznáním. Kvalitu a konverzní účinek Bokovy hudby vyzdvihl v osobním dopise v roce 2006 papež Benedikt XVI. V roce 2015 Česká biskupská konference Boka ocenila za jeho chrámová díla a činnost pro katolickou církev.
Vrchol jeho tvorby tvoří rozsáhlá oratorní trilogie pro sóla, dětský a smíšený sbor, varhany a velký symfonický orchestr. Prvním z nich je oratorium Skřítkové z Křinického údolí (1993), jehož první provedení při příležitosti autorova absolventského koncertu dirigování v pražském Rudolfinu zaznamenalo obrovský úspěch. Následuje oratorium Svatá Zdislava (2001), ze kterého byly prozatím autorem provedeny pouze některé rozsáhlejší celky. Posledním je rozpracovaná Apokalypsa v Kamenické stráni, jejíž první díl Bok dokončil v roce 2012 a který s velkým úspěchem provedl v roce 2016 s Českou filharmonií v Dvořákově síni Rudolfina světoznámý a renomovaný dirigent Manfred Honeck. Celá trilogie vytváří zcela nový, moderní druh duchovní kompozice. Formálně se v nich pojí velkolepé sonátové rozvržení s principem attaca propojených částí, jejichž názvy a autorský, abstraktní text pomáhají posluchačově fantazii. Bokova ojedinělá oratorní trilogie prostoupená autobiografickými prvky je meditací o smrti a pocitu blížící se apokalypsy a zároveň oslavou římskokatolické církve.
Důležitým aspektem Bokovy tvorby je její vztah k duchovnímu a kulturnímu místopisu severních a západních Čech, dramaticky poznamenaných dějinnými událostmi. Bok složil řadu originálních duchovních skladeb pro komorní dechové ansámbly s varhanami (Symfonické fanfáry, 1999; Vakovská litanie, 2002; Svatováclavská intráda, 2007; Svatodušní intráda, 2008; Smuteční hudba, 2008), z nichž každá je věnovaná konkrétnímu místu. To je případ i dalších jeho skladeb, mimo jiné klavírních fug na poštovní směrovací čísla některých farností. V těchto krajích také hojně působí jako dirigent a organizátor hudebního života, mimo jiné zde již přes třicet let provádí Rybovu Českou mši vánoční a další duchovní díla (Mozart, Beethoven, Liszt, Dvořák aj.).
Dalším významným rysem Bokova díla je, že většina jeho skladeb existuje v různých verzích: orchestrální, komorní, varhanní, klavírní atd. Došlo k tomu jednak pro usnadnění jejich provádění, ale často také na žádost celé řady interpretů, pro které autor vypracoval různé úpravy vy čábranýchstí svých duchovních děl (Malá suita pro 5 pozounů, tubu a tympány, 2006; Komorní koledy pro flétnu, trubku, tympány, varhany, a smyčcový kvartet s kontrabasem, 2007; Křinická suita pro lesní roh a smyčcový kvartet, 2008 aj.). Pro své přátele pak vypracoval celou řadu úprav či orchestrací, ať už jejich vlastních děl (Jaroslav Novák, Jaroslav Pelikán, Jean-Gaspard Páleníček, Václav Krahulík) nebo děl velkých skladatelů minulosti (orchestrace Tria Es dur Op. 40 J. Brahmse či motetů a částí symfonií A. Brucknera pro hornistu Radka Baboráka, dále úpravy smyčcových kvartetů L. van Beethovena a J. Haydna pro dechový soubor. Zvláštní kapitolou je pak Bokova hudební tvorba pro filmy režiséra Jiřího Stracha (Anděl Páně, 2005; O dívce, která šlápla na chléb, 2007; Tři životy, 2007; Ďáblova lest, 2008; Ztracená brána 2011, Svatojánský věneček 2015), která se často stala přípravou pro jeho další vlastní kompozice.
Miloš Bok žije s manželkou a sedmi dětmi na faře v západočeském Močidleci. Vzhledem ke svému vyhraněnému postoji vůči liberální společnosti a jejím hodnotám působí autor v oficiálním hudebním establishmentu sporadicky, jako skladatel a dirigent je však současnými špičkovými interprety a publikem velmi respektován a uznáván.-

 
Diplomové práce o M. Bokovi:
 
- 2003, Univerita Palackého v Olomouci, Milada Hamplová
- 2007, Západočeská universita v Plzni, Tereza Kobrlová
- 2009, Universita v Hradci Králové, Jakub Stratílek
- 2012, Konzervatoř v Plzni, Jakub Ševčík
- 2015, Církevní konzervatoř v Opavě, Zdeňka Dulajová
 


copyright: Miloš Bok, všechna práva vyhrazena
webmaster: Petr Postl
design © 2008 Přemysl Havlík