Oratorium Skřítkové vznikalo pomalu od roku 1988 do roku 1993. Autor opustil nedokončenou Missu brevis Fis dur a hledal nový formální tvar pro vyjádření myšlenky o konci světa. Vznik díla hodně ovlivnila smrt autorovy přítelkyně Jitky Komárkové (1987/12). Formálně oratorium navazuje na programní klavírní koncert zvaný Tisský. Autor si byl vědom velikého úkolu vytvořit úplně nový typ duchovní kompozice a po nedokončených dílech z doby před Missou solemnis, mělo právě toto oratorium být náhradou za tato díla. V této době(1988-1990) se Bok stal posledním žákem Prof.Josefa Páleníčka na pražské AMU,který Boka demonstrativně přijal do sve třídy i přes zuřivý odpor členů tehdejší klavírní komise.Páleníček byl Bokovým ochráncem a ctitelem jeho tvorby.Bok po jeho smrti z AMU odešel a zanechal studia nedokončená.(1991) V roce 1992 začal autor psát partituru a vyjadřovat tak myšlenky staré již 10 let a poprvé se objevující v Tisském koncertě, a které volaly po zhmotnění. V té době, po změně režimu, díky dirigentu Máriu Klemensovi, začal studovat na konzervatoři v Praze dirigování, což mu bylo v minulosti znemožněno. Rýsovalo se možnost oratoriu provést na autorově absolvenském koncertě v pražském Rudolfinu. Tato skutečnost byla pro autora velikým povzbuzením k dokončení díla, které by jistě jinak zůstalo též nedokončené. Premiéra díla v červnu 1993 měla obrovský úspěch, i když nekteré kritiky hovořily jinak. Většinou toto veliké dílo bagatelizovaly. Od této doby bylo jasné, že útoky proti autorovi za komunistického režimu pokračují nezměněně dál, pouze pod jinou zástěrkou. Oficiální hudební scéna ukázala autorovi po tomto veřejném a okázalém úspěchu záda. Skřítkové z Křinického údolí jsou prvním dílem z třídílné oratorní trilogie. Stavba Skřítků je formou, kterou například shledáváme u Svěcení Jara I. Sravinského. Jsou to attacca propojeny díly, které svými názvy pomáhají posluchačově fantazii, celkově rozvržené do dvou velkých polovin. Epilog na konci díla otevírá možnost pokračování příběhu. V této skladbě se objevují některé prvky, jež je možno označit za modernistické, i když slouží dílu jako takovému. Jsou to bitonalita, polyrytmika a aleatorika. Autor zde též plně rozvinul kontrapunktickou techniku. Vypjatá instrumentace zde představuje jistý kulminační bod, který Bok později opustil a modifikoval instrumentaci mistrů Elgara a Sibelia. Zcela mimořádné bylo provedení tohoto monumentálního díla v Kamenické Stráni u Děčína v červnu roku 1994, uprostřed volné přírody, vlastně na místě, kde se oratorium částečně dějově odehrává. Česká televize natočila o této události dokument, který měl též velký ohlas. Třetí provedení se uskutečnilo o den později v chrámu Pany Marie před Týnem v Praze. Od té doby z tohoto díla zaznívá pouze Meditace nad Kamenickou strání (verze s orchestrem,s klavírem nebo s varhanami), kterou autor provádí při bohoslužbách a Cadenza et aria pro fletnu a kytaru. Existuje též klavírní verze celého oratoria. Pokusy o natočení díla z let 1995 až 1998 ztroskotaly a dílo na své natočení stále čeká.

Obsazení: pikola, 5 fléten, 4 hoboje, 4 klarinety, basklarinet, 4 fagoty, kontrafagot, 8 horen, 5 trubek, 3 trombóny, tympány (2 hráči), baterie, varhany, smyčce, banda: 8 trubek, 8 pozounů, 2 tuby, oltářní zvonky-tutti. Kytara a flétna sólo.
sbor SATB, soli SATB, dětský sbor SA

durata: cca 62 min.

copyright: Miloš Bok, všechna práva vyhrazena
webmaster: Petr Postl
design © 2008 Přemysl Havlík