| |
Myšlenka zhudebnit nejtransparentnější církevní text v Bokovi zrála delší dobu. Po dokončení oratoria Svatá zdislava, které skladatel napsal ve značném mystickém vytržení nastala pro Boka doba jistého duchovního vyčerpání. Psal v této době skladby komorní, ve kterých svoje zážitky s harmonicko - tektonickým světem oratoria přetavoval do paralelní neokázalé podoby. Tou je svět fug a Vakovské litanie, ale i temných a zádumčivých ploch z Missy brevis Fis dur. Důležitou průpravou pro Credo se mu stala nečekaně první filmová práce Anděl Páně, jejíž v některých ohledech nové harmonické prvky, doposud se u Boka neobjevující se staly důležitou dominantou právě v Credu.
Období před vznikem Creda (2003 - 2005 ) byla pro skladatele dobou, kdy intensivně pociťoval prázdnotu po euforii, která ovlivňovala v devadesátých letech dění ve společnosti a která měla bezprostřední vliv na autorovovo konání. Též pociťoval první náznaky pozvolného rozkladu společenství Elgar, do té doby semknutého věrně okolo skladatele, což se dělo následkem obrovského tlaku světa na každého věřícího jedince, který se pokoušel vzdorovat a svojí víru alespoň částečně promítnout do svého běžného konání. V této situaci zůstat ve skladatelově blízkosti znamenalo vystavit se nelehkému duchovnímu boji, který plynul z poznání drsných důsledků vyplývajících ze skladatelových nekompromisních postojů v kontrastu ke svádivému a pohodlnému světu plného kompromisů. Skladatel si uvědomoval čím dál se stupňující nevyhnutelnost faktu, že dřív nebo později zůstane sám. Došlo mu též, že v daných podmínkách nikdy nemůže zaznít Svatá Zdislava, kterou považoval za své nejlepší dílo a která by byla jediným svědectvím o smysluplnosti jeho osamělého boje proti modernismu. Důležitým faktorem pro pochopení Bokova duševního rozpoložení je jeho postupné a neodvratné zklamání z milované Církve, zejména z naprosté lhostejnosti církevní hiearchie nejen k tomu, že Bok věrný víře opustil pozice světa, které mu jediné bývaly dávaly možnost realizace a kariéry a tím se vpodstatě - za tohoto stavu - odsoudil k pomalé záhubě, ale i k Bokově neůnavné činnosti varhaníka, sbormistra a hudebního organizátora, jež koná v těch nejtěžších podmínkách většinou za své prostředky a jsou v podstatě misií.V těchto těžkých chvílích,kdy pocítil naplno bezvýchodnost přeci jen dal Pán Bůh Bokovi o sobě vědět. Vyskytlo se v té době několik zázračných okolností, které pomohly Bokovi v nelehkých podmínkách pokračovat dále.
Především začal do věcí zásadně zasahovat svoji finanční podporou skladatelův příbuzný a dobrodinec Josef Brož, díky kterému se začly postupně realizovat nahrávky, ikdyž v provizornějších podmínkách. Tyto projekty i dotoval sám skladatel, díky filmovým pracem, jež vytvářel pro Jiřího Stracha. Na církevní půdě alespoň částečně Boka zaštítil litoměřický, později českobudějovický biskup Pavel Posád, vzácná a šlechetná osobnost dnešní Církve. Zásadním povzbuzením pro umlčeného skladatele v té chvíli se stal krásný dopis s požehnáním od papeže Benedikta XVI., zaslaný prostřednictvím assesora a který tak reagoval na Bokovy nahrávky a osobní dopis.
V této době na počátku roku 2006 se Bok náhle rozhoduje, že odloží natočení oratoria Skřítkové což bylo naplánováno a pociťuje naléhavě nutnost vytvoření nového reprezentativního církevního díla, které by bylo zároveň obsahově závažné, ovšem na rozdíl od Svaté Zdislavy proveditelné. Autor již delší dobu pomýšlel na velkolepé zhudebnění textu Creda, které by bylo i jeho osobním i uměleckým vyznáním. Tuto potřebu pociťoval o to silněji, že v jeho dětských mších Creda chybí.
Čtyři měsíce před nahráváním nastává zoufalý boj s časem. V té chvíli mu zásadně pomáhá věrný druh - skladatel František Šterbák, který přepisuje party Hymnu a Snových Koled. Bok se souběžně vrhá na Credo, které mu již několik měsíců zraje v myšlenkách, zavírá se na týden v roudnickém klášteře, kde zkomponuje expozici sonáty a pokračuje již klidněji v Močidleci a po měsíci práce kompozici dokončuje.
Credo fis moll je jakýmsi vrcholem ve skladatelově snažení.Je také určitým mezníkem v Bokově tvorbě. V maximálně zhuštěné podobě v něm shrnul všechny své dosavadní zkušenosti, které vyjádřil s mimořádnou naléhavostí. Autor tuto skladbu navíc komponoval s pocitem, že se jedná o poslední velké dílo, protože mu už nebude dáno dokončit třetí část své oratorní trilogie Apokalypsa v Kamenické stráni.V Credu jakoby se Bok loučil se vším co bylo, zaznívají zde témata z mnoha předchozích skladeb, především z Missy solemnis, Skřítků a především se zde objevuje v plné šíři harmonický svět Svaté Zdislavy různě modifikovaný. Credo je symbolem syntezí: tradice s moderností, umírněnost s vypjatostí, přísnost se svobodomyslností, monumentalita s proveditelností, liturgičnost s koncertností. Novou polohou je mollová tónina, která se dříve vyskytuje pouze v hudbě k Andělovi Páně a později pak v další filmové hudbě Tři životy. Credo je monumentální pětatřicetiminutovou sonátovou větou, navazující na rozměrné věty Lisztovy a Brucknerovy. Je jistě nejdelším celistvém zhudebněním tohoto textu. Skladatel zamýšlel dát skladbě wagnerovské rozměry, ale z praktických důvodů od toho později upustil. Původně měla být část Et unam Sanctam catholicam rozšířená o okázalé chrámové téma v elgarovském stylu, ale skladatel později od toho upustil hlavně z formálních důvodů. Možná právě proto je ve skladbě mírná nerovnováha mezi monumentální expozicí a odlehčenou reprízou. Právě tento fakt ale některé hlasy označují za pro dílo prospěšný. V každém případě se toto téma později uplatnilo na jiném místě Bokovy tvorby. Ve skladbě je též zakomponována trinitářská symbolika: vrcholy probíhají ve třech vlnách, taktéž vedlejší téma graduje třemi postupy. V textu o Církvi jsou tři podoby : vítězná, trpící a bojující atd. Skladatel se snažil navázat na to nejlepší a nejnosnější, co bylo v oboru chrámové hudby doposud vytvořeno. Snažil se o pokorný liturgický výraz, který je kontrastně vystřídán někdy až zběsilými vrcholy, ve kterých je přítomna příkrá disonance a drsná bitonalita. Celek přirozeně plyne díky důsledné monotématičnosti. Toninový konflikt mezi fis moll a C dur, který je přítomen v některých předchozích Bokových skladbách zde nachází velmi vhodné uplatnění. Skladba dýchá apokalyptickým výrazem, vyjadřuje blížící se zkázu světa, vyhrožuje neposlušným a utěšuje trpící. Instrumentace je velkorysá, ale zároveň velmi účelná a maximálně úsporná. Ve skladbě je ve shodě s církevní tradicí dominantní role smíšeného sboru. Obsazení orchestru je o něco větší, než v běžných dílech, pěvecké i instrumentální party jsou vyhrazeny vynikajícím profesionálům.
Premiéra Creda proběhla na konci května r. 2006, těsně po natočení na CD, v Augustiniánském kostele sv. Tomáše v Praze. Koncert se konal u příležitosti skladatelova dvacetiletého působení na poli chrámové hudby. Sjeli se nejlepší orchestrální síly Českých symfonických sólistů, zpívali VUS Praha a Pardubice. Záštitu nad ním převzal kardinál Miloslav Vlk, což bylo v souvislosti s Bokem poprvé. Koncert, kterému byl přítomen i papežský nuncius nebyl valně navštíven, hudebními kruhy byl přímo ignorován. Credo přesto sklidilo velký úspěch, byla to alespoň jistá satisfakce pro totálně vyčerpaného skladatele. O natáčení Creda natočil P. Havlík - bývalý Bokův žák a konvertita působivý filmový dokument ve kterém též blízcí přátelé skladatele hovoří o duchovních a hudebních zkušenostech.
Skutečnost, že Bok nejen že vystrčil nos z Močidlece, ale dokonce si dovolil v centru metropole uspořádat, navíc pod záštitou církevní hiearchie velkolepé provedení, to logicky nemohli různí závistivci a samozvaní církevně - hudební inkvizitoři nechat jen tak bez povšimnutí. Bezprostředně po premiéře se stal autor obětí nenávistné a fanatické pseudodiskuze na Blogu postebenovské SDH. Tuto v naprostém rozporu s křesťanskou morálkou a především v rozporu s kodexem kanonického práva ve smyslu zneužívání médií proti věřícím, vesele provozoval hudební neprofesionál RNDr.J. Kub, který ji započal bagatelizující, Boka a jeho dílo urážející kritikou. Všichni, kdo vycítili příležitost Boka snadno pošpinit, nebo se mstít za jeho názory a postoje, které neohroženě dvacet let hlásal, nelenili a přispěchali. Pověstná česká malost oslavila svůj triumf. Navíc nastala hotová jatka proti věřícím lidem, neboť Blog opanovali proticírkevní nenávistníci, kteří ve vzácné jednotě s některými Bokovými profesními kolegy pěli podivuhodné unisono nikoli už jen proti Bokově hudbě, ale proti existenci Boka jako takového. Takže zatím co skladatel seděl v Močidleci a nevěděl ani že nějaký Blog existuje, byly některými psychopatickými jedinci vytvářeny rafinované a zmanipulované virtuální reality vytvářející zdání, že se Bok těchto věcí účastní.Tato ostudná kampaň, která probíhala v několika vlnách dosáhla takové nenávisti a demagogie, že méně informovaní jedinci zůstávali v úžasu nad Blogem, který má údajně reprezentovat názory věřících hudebníků a těší se dokonce podpoře Církve. Dokonce i biskup Radkovský se pokoušel, donucen okolnostmi a protesty mnoha slušných lidí fanatického RNDr Kuba přibrzdit. Marně. Církev se musela poklonit před tzv. svobodou slova. Aby poškození Bokovi pověsti bylo co možná nejrozsáhlejší, byly kopie Blogu rozeslány po všech institucích. Dozvuky této hanebnosti lze pozorovat do dnešní doby.
Credo evidentně vyvolalo duchovní válku a pomluvám a pošpinění se nevyhnulo ani společenství Elgar. Rafinovaně byl vyvíjen na členy tlak, aby se Boka zřekli. Jak prohlásil tehdy jeden z nich:
Začala naše zkouška a uvidíme jestli v ní obstojíme. Síla tohoto duchovního otřesu nezůstala bez následků, Bokův hlouček, již před tím nepočetný ještě prořídl. Boka se zastat nebylo ani příjemné ani populární.
V každém případě se Bok u většiny hudebníků Credem zapsal dobře a začal být respektován jako komponista více nežli dřív. Credu i jeho skladateli po těchto bitvách prospěla v roce 2007 vynikající recenze na Čro Vltava od Evy Hazdrové - Kopecké. Klavírní verzi Creda poprvé provedl pianistaVáclav Krahulík v kostele v Bezdědicích v září 2006. Tuto verzi též Krahulík natočil na CD.
obsazení : 3 flétny, 2 hoboje, anglický roh, 3 klarinety, basklarinet, 3 fagoty, 8 lesních rohů, 3 trubky, 3 pozouny, tuba, tympány, baterie, harfa, varhany, smyčce
soli SATB coro SATB
durata cca 35 min.
|
