| |
V r. 2004 oslovil mladý herec a režisér Jiří Strach Miloše Boka s tím, že by s ním rád navázal spolupráci, jakožto se skladatelem filmové hudby.Jiří Strach znal již dříve některá Bokova díla a podle svých slov si zejména oblíbil Missu solemnis a oratorium Skřítkové, které ho přesvědčilo o tom, že by mohl Bok vytvořit dobrou hudbu k filmu. Andělem Páně tak začala tato poměrně nečekaná spolupráce mezi těmito tvůrci, která umožnila konkrétně Bokovi vytvořit a zrealizovat několik poměrně rozměrných partitur tohoto žánru a mezi oběma umělci vznikl hezký přátelský vztah.
Z filmových hudeb, které doposud Miloš Bok složil, je Anděl Páně hudebně jistě nejdominantnější, což vyvolalo i dost kritických hlasů, že se hudební složka dere nad filmový obraz. Tyto výtky Bok reflektoval a jeho další práce v tomto oboru jsou více služebnější. Nutno ovšem dodat,že tyto ohlasy zaznívají v době, kdy žánr zvaný filmová hudba v českých poměrech dospěl zejména v symfonickém oboru do stádia takového amatérismu a umělecké neschopnosti, že by jistě provokovala i hudba mnohem méně nápadná, než je ta Bokova.
Skladatel se snažil v tomto oboru navázat na dobu, kdy byl ještě v Čechách na dobré profesní úrovni, aniž by se ovšem klonil k nějakému konkrétnímu příkladu. Řídil se především svojí intuicí a přistoupil k této formě stejným způsobem, jako kdyby komponoval jakoukoli duchovní tvorbu. Především se snažil o to, aby byla hudební složka plně umělecky svébytná a svoji hudbou Bok jakoby vypráví filmový příběh podruhé.
Aby nic neponechal náhodě, hudbu i sám natočil se svým tělesem. Natáčel tzv.naostro na obraz bez kliků smyčky dlouhé i tři minuty, aby byl v hudbě zachován celistvý výraz i agogika. Touto metodou natočil i další Strachovy filmové práce a setkal se zároveň jak s údivem a skepsí, zdali toto lze dnes vůbec takto vytvářet, tak i s obdivem a nadšením, že zrehabilitoval staré časy, kdy tento žánr byl ještě uměním.
Anděl Páně je velkoryse koncipovanou partiturou s wagnerovskými ideály příznačných motivů. Je důkladně prokomponovaný a na filmový žánr nezvykle bohatě zinstrumentovaný. Hudební řeč vychází z děl zkomponovaných po r.2002, zejména z Missy brevis Fis dur. Zároveň se v něm objevují některé nové harmonické prvky, které pak dominují v Credu fis moll, zejména jisté mollové polohy, které se v Bokově tvorbě dříve nevyskytují.
Přestože byl film poměrně úspěšný, hudbě se žádného zvláštního ocenění nedostalo. Nicméně v užším okruhu Bokových přátel je tato hudba poměrně populární. Nutno na závěr dodat, že režisér J.Strach je spokojen s Bokovými pracemi velmi. Skladatel posléze vytvořil symfonickou suitu z tohoto díla, aby se mohlo uplatnit i mimo filmové plátno. Tato měla pak na sklonku r.2005 premiéru na pražské HAMU, České symfonické sólisty řídil autor. Byl to pro autora jeden z posledních velkých veřejných úspěchů.
Mohutný závěr Anděla Páně zazněl taktéž na liturgii, ve velkém chrámu klatovském, při které samotný režisér Jiří Strach přijal svátost manželskou. Anděl Páně je nahrán na CD.
Obsazení: 3 flétny, 2 hoboje, 2 klarinety, 3 fagoty, 4 horny, 3 trubky, 3 pozouny, tuba,tympány, baterie, varhany, harfa,smyčce
Durata: cca 40 min.
|
