| |
První setkání autora se Zdislavou z Lemberka se uskutečnilo díky provedení Missy Solemnis v Jablonném v roce 1990. Bok se tehdy seznámil s proslulou dominikánskou osobností P. Jindřichem Gajzlerem OP, který autora vyzval ke složení díla, které by vyzdvihlo blížící se kanonizaci světice. Bok se stává v Jablonném varhaníkem a je na blízku jak tématu, tak i celé dominikánské rodině. V té době se ovšem ještě zaměstnává oratoriem Skřítkové, které mělo premiéru v roce 1993. Teprve v roce 1994 se Bok začíná dílem blíže zabývat, ale to vzniká velmi pomalu vzhledem k několika okolnostem. Především to bylo zvýšenou sebekritikou autora, který chtěl tímto oratoriem gradovat předchozí Skřítky. Autor byl po premiéře Skřítků zklamán povrchní a arogantní kritikou... Mezitím dochází ke svatořečení paní Zdislavy papežem Janem Pavlem II. v r. 1995. V roce 1998 Bok zakládá se svými blízkými přáteli umělecké sdružení Elgar.
Velký vliv na toto dílo mělo autorovo seznámení se s duchovními kompozicemi Edwarda Elgara. Bok do jisté míry převzal od tohoto mistra zvukovou estetiku. Již v roce 1998 zkomponovávái finále oratoria, které poprvé zaznívá při liturgii v Bohosudově spolu s Missou Solemnis. Toto Finále je jediné, které v Bohosudově koncelebrující P. Jindřich Gajzler, jakožto objednavatel oratoria z celého díla slyší. Umírá pak těsně po dokončení 1.dílu v srpnu roku 2000. Na jeho pohřbu v Jablonném zaznívají některé úseky díla ve verzi s varhanami.
Úspěch Finále v Bohosudově dal autorovi energii k započetí celého díla a Bok začíná partituru psát v létě roku 1999 a 1.díl dokončuje po roční práci. Zároveň průběžně vypracovává i klavírní výtah oratoria, který se pak později stává podkladem pro klavírní verzi díla.
Oratorium Sv.Zdislava je v jistém smyslu nejuniverzálnějším autorovým kompozičním počinem .Zde poprvé transparentně zaznívá kombinace lisztovského harmonického a duchovního odkazu s moderními postupy hudby 20.století, což Bok dále ve svých kompozicích rozvíjí.
Formálně se oratorium blíží předchozím Skřítkům, ale veliký vliv na něj mělo oratorium Apoštolové od Edwarda Elgara. První díl je rozměrnou sonátovou větou, která navazuje na mohutné symfonické věty Lisztovy, Brucknerovy a Mahlerovy. Podobně jako v oratoriu Skřítkové je celý úvod věnován přísné kontrapunktické práci. Instrumentace celého díla je jiná než u předchozího oratoria Skřítkové, je expresivnější a je místy vygradována do extrému. Klade na pěvce, sbory a instrumenty obrovské nároky, téměř je na hranici proveditelnosti.. Dílo se nepřetržitě pohybuje ve složitém metru především půlových taktů, které se mění neustále. Ve skladbě je použito veliké množství moderních prvků, často přítomná je bitonalita, složitější shluky tónů, aelatorika i kontrapunkt je někde na hranici totality jako takové.Též zaznívají i čisté témbry, jako například křik, smích a volání sborů apod. Také jako ve Skřítcích mají jednotlivé části názvy, které pomáhají posluchači pomoci rozvinout svojí fantazii. V jednotlivých názvech částí shledáváme duchovní svět katolické církve.
V oratoriu se nachází motivická práce s tématy mnoha Bokových předchozích děl. Autor chtěl také tímto dílem vytvořit něco reprezentativního pro současnou Církev, která se doposud především opírá pouze o kulturní monumenty z minulosti.
Z tohoto náročného prvního dílu oratoria Bok provedl některé snadnější úseky. V té době začal vést Dětský symfonický orchestr v K.Varech a též sbor z tohoto města. A tak se pustil do nelehkého úkolu s těmito interprety.
Premiéra 1.dílu - výběru částí se konala v květnu roku 2001 v Plzeňské katedrále, veřejná generálka se konala předtím v kostele v Rabštejně n. Střelou. Dílo zaznělo před zaplněnou katedrálou a sklidilo velký úspěch. Autor též 1.díl natočil v klavírní verzi a tento snímek později vydal. Skvělým interpretem této klavírní verze se stal Václav Krahulík, který 1.díl poprvé veřejně provedl v roce 2005 v pražském Lichtenštejnu na HAMU.
V následujících letech Bok občasně provedl zejména část ‘’Očistec’’ z 1.dílu s různými interprety při mších a koncertech v různých českých chrámech.Tyto varianty pro běžný chrámový provoz mají o něco menší obsazení než originální verze. Tuto část z prvního dílu Bok natočil na CD v mosteckém přesunutém kostele v roce 2008.
V roce 2020, téměř dvacet let po napsání díla se autor rozhodl celé oratorium Svatá Zdislava zinstrumentovat i do verzi pro běžná chrámová provedení. V podstatě se jedná o verzi pro menší orchestr, ve které dříve některé části oratoria zazněly koncertně, event tak byly i natočeny na CD. Co se vokálních složek v této verzi týká, lze provádět dílo jak v původním znění( 4 soli, smíšený a dětský sbor a jeho soli), tak ve verzi, která vypouští dětský sbor a ponechává ojediněle dětská sóla. Autor se k této práci dodatečně rozhodl pod vlivem negativních zkušeností s oficiálním hudebním establishmentem a zejména různých mediálních manipulací po roce 2016 a chtěl tím umožnit snáze provedení svých velkých oratorních skladeb v budoucí době.
Obsazení: 5 fléten, 5 hobojů, 5 klarinetů, 5 fagotů, 8 horen, 5 trubek, 3 pozouny, tuba, tympány (2 hráči ), baterie, banda: (8 trubek, 8 pozounů, 2 tuby, mešní zvonky-tutti), varhany a smyčce,kytara a flétna-soli.
Sbor SATB, Dětský sbor SA, sóla SATB
Obsazení ve verzi pro běžná chrámová provedení: 3 flétny, 3 hoboje, 3 klarinety, 3 fagoty, 4 lesní rohy, 5 trubek, 3 trombóny a tuba, tympány, batteria, harfa, varhany a smyčce. Soli: SATB, Coro: SATB, 2 dětské soli
Duratta: cca 52 minut
|
