Na Bílou sobotu L.P. 2016

Vážený pane Stehlíku. Jen velmi stručně.
Reálný stav mé kompoziční práce, tedy její instrumentace, motivická práce, tektonika, kontrapunkt a harmonie a popřípadě míra novátorství těchto jednotlivých aspektů díla je exaktní záležitost daná partiturou a tudíž nepodléhá Vaší předpojaté dojmologii. K tomu mohu pouze konstatovat: nejsem si vědom toho, že byste si ode mě partituru, či klavírní výtah někdy půjčoval. Kdybyste býval tak včas učinil a nové dílo s předstihem studoval, (mimochodem desítky let programového pohrdání, to opravdu také není příliš vhodná profesionální příprava) pak byste možná postřehl - místo toho obligátního servilního pochlebování slovutným institucím, které nikomu a ničemu neprospívá - co vše v tomto premiérovém provedení, zejména v orchestru a někdy i ve sboru chybělo: naprosto pochopitelně – nelze přece tak superobtížné dílo, které by v divadelním provozu vyžadovalo desítky zkoušek, dokonale připravit i při vší snaze a maximální vstřícnosti všech, za dva dny... navíc – a to přece všichni víme – Rudolfinum není z akustického hlediska zrovna nejideálnějším místem k provozování velkých instrumentálně - vokálních děl.
Musím s lítostí konstatovat, že jste své antipatie vůči celé věci zneužil ke sprostému znevážení výkonu „zvukově excelentního, vyrovnaného a skvěle profesionálně připraveného pěveckého sólistického kvartetu“(Manfred Honeck).
Jak se dalo očekávat, neváhal jste zneužít odkaz Josefa Suka proti mé osobě, ale to jste si, pane kolego, naběhl. Protože právě po premiéře Zrání se i Suk stal obětí mimořádně nenávistných a demagogických výpadů tehdejších kreatur, též se honosících titulem"odborná hudební kritika", tehdy z fanklubu Zdeňka Nejedlého, což Suka nasměrovalo na několikaleté léčení po sanatoriích a mělo to další vážné následky pro českou hudbu (vydání jeho vrcholných partitur pouze v zahraničí, atd.). Tato kauza zůstává jednou z největších ostud české hudební publicistiky a pokud nemáte v úmyslu psát její další kapitoly, Vám v této souvislosti upřímě radím: rychle zmlkněte!
Abychom se dobře vzájemně pochopili: nemám vůbec nic proti jiným názorům a pohledům na moji hudbu, jež by mohly jistě být pro mě, jakožto skladatele přínosem a na něž má každý právo... Ale zamlčování mnoha podstatných skutečností, tedy kamufláž, (např. velký úspěch díla po tři dny u publika a naprosto kladný ohlas a nadšení u většiny účinkujících) dále i otevřené lži s cílem co nejvíce veřejně poškodit a znevážit osobu a dílo, to pro mě v mých očích - promiňte - není názorem, ale kriminálním činem. A má li právo prokazatelný zločinec poukázat na předpojatost poroty, která ho soudí, pak se tohoto práva nyní dovolávám proti Vám i já.
Vaše hudební diletanství by bylo v tomto případě polehčující okolností, ale nemyslím si, že je to tento případ...
Závěrem konstatování, spolu s mnoha špičkovými muzikanty a zpěváky, ale i s inteligentními, kultivovanými a vzdělanými posluchači, účastníky oné premiéry: „Tak takhle bychom si to odborné a vyvážené informování hudební veřejnosti, navíc čtvrtstoletí po konci totalitního režimu, opravdu, pane Stehlíku, nepředstavovali..."

Miloš Bok

Toto mé ohrazení je k dispozici na požádání – účinkujícím a posluchačům premiéry Apokalypsy