Vážení

Dovolte mi, abych se s Vámi podělil o nevšední zážitek z premiéry skladby Miloše Boka
,,Apokalypsa 1.díl´´ která se uskutečnila na abonentních koncertech České filharmonie 9-11.3.2016.

Protože už více než 20 let patřím mezi řadu muzikantů kteří Bokovu hudbu hrají a nahrávají, velice jsem se těšil na provedení kolegů z ČF. Byl jsem na to ,co jsme slyšeli asi lépe připraven než ostatní posluchači-měl jsem možnost pročíst partituru Apokalypsy, některé části jsem hrál ve verzi pro lesní roh a varhany, jiné nahrával, studoval jsem rovněž Smyčcový kvartet který je zkomponován z témat  Apokalypsy. Výsledný dojem ale překonal moje očekávání. Ti, kteří znají Boka jako autora hudby k pohádkám, museli být šokováni. Ti, kteří znají jeho Missu Solemnis, nebo koledy asi také. Tam, kam se Bok dostal, jakým jeho skladby procházejí vývojem, jak instrumentuje a hlavně jaký předává odkaz je nečekané a strhující. Toto premiérové provedení bylo obrovským úspěchem nejen pro autora, dirigenta Manfreda Honecka, Českou filharmonii, Pražský filharmonický sbor, Kühnův dětský sbor, sólisty, ale pro celou českou hudební scénu. Fakt, že máme v Čechách skladatele, který dokáže vyvolat tolik emocí je potvrzením toho, že vážná hudba má nejen minulost, přítomnost, ale i budoucnost.

Bokova hudba oslovila řadu posluchačů, má řadu obdivovatelů i zavilých odpůrců. Je to s podivem. Vždyť on sám stojí stranou oficiálního hudebního světa. Noty nejsou vydány, není podporován žádnou agenturou, žádný český dirigent neprovádí jeho díla. To je velká škoda. Premiéra nebyla výrazně anoncována, a přesto vyvolala několik reakcí, které byly zvláštní. Od podivu nad tím, že Bokova skladba byla vůbec zařazena do abonentního koncertu, čím asi oslovil dirigenta Honecka, až po reakce posílající autora někam za hranice absurdity, nebo romantického kýče. Kritiky byly podivně otočené-to, co podle mého mínění, stálo za zaznamenání nezaznamenaly (tedy to, že skladba prostě zaujala a měla u posluchačů nesporný úspěch, který vyjádřili dlouhotrvajícím potleskem a že jsme byli svědky mimořádných instrumentálně-vokálních výkonů). Já jsem slyšel a viděl jistého a účelného dirigenta, který jasným gestem provedl celé komplikované dílo. Svou radost předal řadě účinkujících. Orchestr hrál na maximum, co se za pouhé dva dny zkoušení dalo zahrát. Moc se mi líbil výkon Filharmonického sboru, zvláště dam, stejně tak dětského sboru. Sólisté měli opravdu nelehký úkol-dva z nich (sopranistka a tenorista) byli povoláni na poslední chvíli. Nejvíce mě zaujal bas pana Jozefa Benciho. Varhanám nekompromisně kraloval Aleš Bárta. Skladba samotná byla monumentální , dojímavá, na vrcholu expresivity, vygradovaná do maximální výrazové extáze. Nechci se pokoušet o její rozbor, jde o to, jak zapůsobila na posluchače. Jasně bylo cítit, že to hlavní v sobě má – dokáže udržet pozornost od první do poslední noty.

Na první poslech, je mnoho skladeb nepřehledných a neuchopitelných. Mnozí odborníci se ztrácejí v Brahmsovi, Wagnerovi, Sibeliovi, Brucknerovi a řadě dalších. Někoho nudí Bach, jiný nemůže vystát Janáčka, pro někoho začíná hudba Schönbergem, další miluje baroko. Já jsem hrál řadu soudobých skladeb a myslím, že napsat do not svoje představy a sny, vyjádřit něco hudbou, podat svědectví o sobě, o době a společnosti ,ve které žijeme, není vůbec snadný úkol. Když přitom skladatel zůstane svůj, nezneužije darovaného talentu a bojuje o své dílo a ještě se mu podaří vytvořit nezpochybnitelné hodnoty, které ho i jeho dobu přežijí, má můj nesmírný obdiv.
Přál bych nám všem – milovníkům vážné hudby, abychom měli možnost rozpoznat kvality, které přetrvají a aby nám další generace záviděly, že jsme měli možnost účastnit se a poznat něco mimořádného a slavnostního, neopakovatelného. I když právě silná hudba to přenesení se do jiné doby, tu cestu v čase dokáže zprostředkovat. Jsem přesvědčen, že skladby Miloše Boka toto umožňují a doufám, že se s jeho dílem budeme setkávat na podiích častěji.
Radek Baborák


- Radek Baborák (nar.1976) - dirigent a umělecký vedoucí souboru Baborák ensemble, emeritní sólohornista Berlínské filharmonie, pedegog na HAMU v Praze a člen umělecké rady Pražského jara.